„Škola hrou? Ne. Škola jako reklama.“

Zatímco se veřejnost hádá o domácí úkoly a maturitu z matematiky, v pozadí probíhá úplně jiná bitva – o mysl dětí. Do českých škol totiž potichu vstupují soukromé firmy, a přinášejí s sebou „edukační programy“, „sponzorské dary“ a „modernizaci učeben“. Zní to hezky. Jenže…

🧪 Když chemii učí firma, která prodává hnojiva

V některých školách dnes už výuku přírodovědy vede „inovativní program od partnera z praxe“. Jenže ten partner je agrochemický gigant, který dětem mezi řádky vysvětluje, že bez jejich produktů by nic nerostlo.

V jiných případech si děti hrají na programování v kurzech s logem banky, telekomunikačního operátora nebo velké ropné firmy. Edukace? Možná. Branding? Rozhodně.

💸 Peníze výměnou za ticho

Školy často mlčí. Proč taky mluvit, když někdo zaplatí interaktivní tabuli, nové židle nebo školní výlet?
Ředitelé to berou jako nutné zlo. Ale co když výuka začíná být podmíněna tím, co si sponzor přeje slyšet?

Někteří učitelé už dnes přiznávají, že vynechávají „kontroverzní témata“, aby nepřišli o podporu.

🤯 Škola jako billboard?

Ptáme se otevřeně:

  • Chceme, aby vzdělávání dětí spoluvytvářely korporace?
  • Kdo kontroluje, co se učí, když to platí soukromý sektor?
  • A kolik z těch dětí už ve třinácti ví, co je to „značková loajalita“?

📣 Máš zkušenost? Víš víc?

Jsi učitel, žák nebo rodič? Setkal(a) ses s „programem“ nebo „darem“, který měl jasný komerční podtext? Napiš to. Anonymně, napřímo, jak chceš.
👇👇👇
Diskuze pod článkem je otevřená. A tady tě nikdo cenzurovat nebude.