Ahoj všem,
píšu tohle s roztřesenýma rukama a nervama na pochodu. Možná mě některé z vás pochopí, možná si někdo řekne, že přeháním. Ale mně už prostě došla trpělivost. Jsem máma, která se snaží dělat všechno správně. Čtu, hledám informace, dávám pozor. A víte co? Přesto mám doma „neviditelného nepřítele“ – svou tchýni.
Ano, tu skvělou, laskavou, všechno-vím-líp ženu, která mi pravidelně ničí nervy, sebevědomí a… poslední kapkou bylo, když zase odmítla používat autosedačku správně.
„Za nás to nebylo…“ – no právě!
Začalo to jako nevinná návštěva. „My ti malou pohlídáme, ať si taky trochu odpočineš.“ Haha, sladká naivito. Jenže když jsem přišla zpět, málem mě trefil šlak. Dcera v autě volně na zadním sedadle, pás přes bříško, otočená dopředu a samozřejmě – sedačka ani nezapnutá.
„Ale vždyť jsme jeli jen kousek!“
„Za nás jsme to vůbec neřešili a jsme tady.“
„Ta tvoje sedačka je úplně zbytečná, dítě se tam akorát dusí.“
„Ty jsi hrozně hysterická, Lucko.“
No ano, já jsem ta hysterická matka, co si dovolí požadovat, aby její vlastní dítě přežilo cestu autem.
Tak si to pojďme říct naplno, MILÁ TCHYNĚ
Ne, moje dcera nebude jezdit bez správně upevněné autosedačky.
Ne, nebude sedět otočená po směru jízdy, když ještě nemá ani 15 kilo.
Ne, nebude mít pás přes bříško, protože nechci, aby jí v případě nehody prořízl vnitřnosti jako máslo.
A ne, nebudu ti za to děkovat, že jsi mě „ušetřila starostí“.
Víš co? Já už se nebojím být „ta špatná“, co pořád něco řeší. Ano, jsem ta, co kontroluje pásy, co sleduje crash testy, co kupuje novou sedačku místo bazarové hrůzy z roku 1998.
A víš proč? Protože když bouráš, neptáš se, jestli jsi jela jen na roh do Lidlu. Auto neví, že jede „jen kousek“. Auto bourá. Všude. Vždycky.
Pasivně-agresivní perličky aneb „výchova made by tchýně“
Autosedačky nejsou jediné, co je problém. Každý den musím poslouchat:
- „To za nás nebylo, a jak jsme vyrostli zdraví.“
→ Jo, a taky se jezdilo bez pásů a děti měly olověné hračky. Chceš dál? - „To dítě pořád kojíš? V jejím věku?“
→ Ano. A taky dýchá, spí a roste. Je to v pořádku. - „Pořád ji nosíš? Rozmazlíš si ji.“
→ Překvapivě ještě nezačala panovačně poroučet celé domácnosti. Asi to zvládám. - „Zase jste nemocné? To za nás děti takhle nebývaly.“
→ No jasně, protože kdo kašlal, dostal slivovici a šel na pole.
Tchyně není zákon
Tímto chci říct hlavně jedno: Nesnižujte svoje hranice, jen aby byl klid. Někdy ten klid stojí příliš. Já už vím, že mám právo říct NE. Mám právo požadovat respekt k pravidlům, která chrání moje dítě. A pokud někdo tvrdí, že přeháním? Tak ať. Klidně budu ta „přehnaná“, když to znamená, že moje dítě bude v bezpečí.
Takže milá tchyně: Příště, když budeš chtít mou dceru někam vozit, sedačka bude správně zapnutá, nebo nepojede nikam. A jestli se ti to nelíbí, můžeš si místo vnučky vyvézt třeba květináč. Ten bude sedět klidně bez pásu.
Díky, že jsem se mohla vypsat. Holky, nejsem sama, že ne?
Lucka, (momentálně hodně) na mateřské dovolené
Ahoj Lucko, chápu, že jsi ve stresu, ale musím ti upřímně napsat, že se mi ten tvůj tón vůbec nelíbí. Přijde mi, že se tady pořádně navážíš do člověka, který je momentálně v těžké životní situaci – je po operaci, omezený pohybem, závislý na pomoci druhých, a místo trochu soucitu nebo empatie tady čtu ironii a výsměch.
To, že ti tchýně nesedí jako člověk, chápu – ne každý si sedne s rodinou partnera. Ale zároveň je to člověk, který vychoval tvého muže, a zaslouží si aspoň nějaký respekt. Přece jen – přestěhovala se k vám kvůli rekonvalescenci, ne proto, aby tě „šikanovala“.
Co se týče těch výher v kasinu – to tě fakt tak štve, že má nějakou radost? Copak ti něco vzala? Vyhrála, má štěstí, tak proč jí to nepřát? Možná je to jediná věc, co ji teď udržuje trochu psychicky nad vodou.
A jestli tě štve, že ti komentuje život a výchovu, tak jí to prostě slušně řekni. Komunikace je lepší než si to dusit a pak se vypsat na internetu. To nepomůže nikomu. Ani tobě, ani jí.
Zkus se na to podívat i z její strany – starší člověk, se změnou prostředí, s omezením pohybu, a najednou ve světě mladé rodiny, kde může mít pocit, že obtěžuje.
Možná by to chtělo trochu méně ironie a víc snahy o porozumění. Můj názor..